Lobkovický palác (Přehorských z Kvasejovic, čp. 347/III)

Palác Michnů z Vacínova (Tyršův dům, čp. 450/III)

Renesanční předměstský palác (villa suburbana), vybudovaný před rokem 1587, upravený manýristicky do roku 1644 a znovu pozdně barokně po roce 1772. V letech 1922-26 byla podle projektu Františka Krásného stará část rekonstruována a pro Českou obec sokolskou byly přitavěny nové budovy.

Nostický palác (čp. 471/III)

Raně barokní novostavba zřejmě po roce 1660 (přičítáno Francesku Carattimu). Dnešní vzhled je výsledkem pozdně barokní úpravy (snad Antonínem Haffeneckerem) z doby před rokem 1762 a klasicistních změn.

Palác Turbů (U černého gryfa, čp. 477)

Renesanční objekt byl zcela přestavěný barokně koncem 17., nebo na počátku 18. století. Dnešní krásná rokoková přestavba je pochází od Josefa Jagera kolem roku 1765. V současnosti zde sídlí velvyslanectví Japonského císařství.

Velkopřevorský palác (čp. 485/III)

Palác má ještě románský základ, patrně ze skolonku 12. století. Velkoryse založená budova prošla pouze menšími gotickými úpravami po roce 1420 (požár) a po roce 1503. Významná byla renesanční přestavba z doby před rokem 1610. Dnešní vzhled je výsledkem renovace provedené Bartolommeem Scottim po roce 1725. Palác je součástí maltézského komplexu.

Petřínské zrcadlové bludiště

Novogotická budova ve tvaru zaniklé gotické brány Špička na Vyšehradě. Bylo postaveno podle plánů Quida Bělského pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Stěny chodbiček bludiště tvoří 38 velkých zrcadel, v nichž návštěvník mnohokrát vidí sám sebe. Některá zrcadla jsou navíc zakřivená, takže obraz silně deformují. Uprostřed bludiště se nachází diorama (obraz v popředí doplněný reálnými kulisami) boje Pražanů se Švédy na Karlově mostě při švédském obléhání Prahy 1648 od Adolfa a Karla Liebscherových a Vojtěcha Bartoňka.

Petřínská rozhledna

Rozhledna byla postavena podle návrhu Ing. Františka Prášila, Ing. Julia Součka a architekta Vratislava Pasovského v roce 1891. S výškou přes 65,5 metrů je to jedna z nejznámějších dominant Prahy. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 na podnět zakladatelů Klubu českých turistů dr. Viléma Kurze a Vratislava Pasovského jako volná kopie Eiffelovy věže v Paříži.

Fontána s chlapci

Socha Karla Dvořáka z roku 1948. Na místo osazeno v roce 1949. Kompozice dvou chlapců – jeden si hraje s rybou, druhý s mušlí.

Morový sloup Nejsvětější Trojice

Vrcholně barokní sloup z roku 1715, postavený podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho za účasti sochařů Jana Oldřicha Mayera a Ferdinanda Geigera.

Památník Vojty Náprstka

Dílo Josefa Fanty z roku 1896. Žulový pomník má upomínat na štědrost a pohostinnost mecenáše Vojty Náprstka.

Pomník Ferdinanda Lauba

Dílo Vojtěcha Sapíka z roku 1914. Pomník přenesen na dnešní místo v roce 1950.

Pomník Jana Nerudy

Pomník vytvořil v roce 1970 Jan Simota za architektonické spolupráce Karla Lapky.

Pomník Jaroslava Vrchlického

Pomník je dílem Josefa a Antonína Wagnerových, architektonicky spolupracoval Jan Sokol. Socha z roku 1956 byla na místo osazena v roce 1960.

Pomník Josefa Dobrovského

Busta od Tomáše Seidana z roku 1891. Pomník z roku 1902. Původně stál ve Vrchlického sadech u Národního muzea.

Pomník Karla Hynka Máchy

Dílo Josefa Václava Myslbeka a Antonína Balšánka z let 1910-12.

Pomník Vítězslava Nováka

Pomník Jana Kodeta a Vítězslava Gočára byl osazen v roce 1950.

Socha Českého lva

Pískovcová socha Josefa Maxe z roku 1852. Na dnešním místě od roku 1953. Pomník vznikl jako památka na italské tažení z roku 1848, kdy se mimořádně vyznamenal pražský pěší pluk.

Socha dívky z amforou

Dílo Jaroslava Horejce z roku 1956, na místo osazeno v roce 1980.

Socha Dívky s holubicí

Socha Václava Šimka z let 1957-58. Osazena v roce 1960.

Socha Réva (Dívka s hrozny)

Dílo Karly Vobišové z roku 1960.

Socha Toileta (Eva)

Dílo Jana Štorsy z roku 1908, umístěné v roce 1922.

Sousoší Piety

Dílo Jana Brokofa z let 1695-96.

Sousoší svatého Jana Křtitele s anděly

Dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z let 1714-15.

Křížová cesta

Křížová cesta na Petříně v Praze byla zbudována roku 1738. Čtrnáct výklenkových kaplí stojí podél horní části cesty od Malé Strany ke kostelu svatého Vavřince na vrcholu Petřína, z větší části v parku u rozhledny. Spolu s kaplemi byla postavena také kaple Kalvárie a kaple Božího hrobu jako součást areálu Křížové cesty

Kostel Panny Marie pod řetězem

Románská bazilika byla v místech dnešního kostelního dvora vybudována asi před rokem 1182. Při gotické výstavbě (asi až v 1. polovině 14. století měla být nahrazena novostavbou velkého chrámu, z něhož bylo vybudováno pouze presbyterium a nedokončená dvojice věží v západním průčelí, loď byla pouze začata. Presbyterium, které poté slouží jako hlavní chrám, prošlo renesanční (2. polovina 16. století a znovu v letech 1606-11) a raně barokní přeměnou za vedení Carla Luraga (kolem roku 1648). Kostel je součástí komplexu řádu maltézských rytířů.

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského (U pražského jezulátka)

Střední část se zachovala z pozdně renesanční luteránské novostavby kostela Nejsvětější Trojice, provedené patrně Giovannim Mariem Filippim v letech 1611-13. Průčelí a závěr již byly upraveny jako kostel Panny Marie Vítězně bosými karmelitány do roku 1644. Kostel proslul soškou Pražského Jezulátka.

Kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána

Barokní kostel vznikal v letech 1691-1717 pro potřeby theaninské koleje.

Kostel svatého Jana Křtitele Na prádle

Původně románský kostel z doby kolem roku 1240. Přestavěný koncem 13. století goticky, později barokně a novodobě upravený.

Kostel svatého Josefa

Barokní kostel vznikl v letech 1687-93 asi podle projektu Abrahama Parise pro žensk karmel.

Kostel svatého Mikuláše

Původní středověký kostel zanikl při barokní výstavbě zahájené již roku 1673 pod vedením Giovanniho Domenika Orsiho. Dnešní vzhled je z vrcholně barokní přestavby po roce 1702, která se připisuje Kryštofu Dientzenhoferovi. Loď s křížením dokončil do roku 1751 Kilián Ignác Dientzenhofer. Věž (zvonici) čp. 556/III pak upravoval Anselmo Lurago v roce 1752. Chrám byl součástí jezuitského areálu.

Kostel svatého Tomáše

Gotický kostel postavený na základech staršího, patrně ještě románského kostela. Za husitských válek zničený chrám obnovili augustiniáni poustevníci v letech 1584-92. za účasti stavitele Bernarda di Alberta. Renesanční přestavba dokončena na počátku 17. století. Dnešní vzhled pochází z přestavby, kterou navrhl a provedl Kilián Ignác Dientzenhofer v letech 1727-31. Na výzdobě se podílel Václav Vavřinec Reiner. Kostel je součástí augustiniánského konventu.

Kostel svatého Vavřince (Petřínské sady)

Původně románská jednolodní stavba zachovaná ve východní části dnešní barokní stavby, která vznikala v letech 1739-45 za vedení Ignáce Palliardiho staršího. Ze stejné doby pochází přilehlý domek administrátora. Od roku 1995 jej využívá Starokatolická církev jako svůj katedrální chrám.

Parlament ČR (dvorská komora, parlament ČR, čp. 1/III)

Bývale jesuitské gymnasium a dvorská komora, později gubernium, nyní součást Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Valdštejnský palác

Palác nechal postavit Albrecht z Valdštejna v letech 1623-29 pravděpodobně podle projektu Andrey Spezzy, možná ve spolupráci s Giovannim Pieronim. Je to jedna z nejvýraznějších staveb českého raného baroka a v současné době sídlo Senátu Parlamentu České republiky. Součást komplexu Valdštejnského paláce tvoří také Valdštejnská zahrada a Valdštejnská jízdárna.

Klášter augustiniánů-poustevníků (čp. 28/III)

Gotická novostavba upravená zásadním způsobem pozdně renesančně v letech 1603-37 a raně barokně v letech 1665-66.

Malostranská beseda (Malostranská radnice, čp. 35/III)

Zbytek většího areálu, vzniklého a přestavovaného od 15. do 19. století. Dnešní vzhled fasády pochází z pozdně renesanční přestavby po roce 1618.

Saský dům (U Šteiniců, čp. 55/III)

Gotický palác saských vévodů ze 14. století zacjovaný v obvodovém zdivu od sklepů po 2. patro. Renesančně přestavěný po roce 1592 Giovannim Bussim de Campione. Klasicistní 3. patro a dvorní stavení přistavěna v letech 1826-28 podle plánů pražského stavebního ředitelství.

dům „U tří pštrosů“ (čp. 76/III)

Pozdně renesanční dům z konce 16. století s fragmenty renesanční nástěnné malby Daniela Alexia z Květné.

Palác Thurn-Taxisů (Vrtbovský palác čp. 120/III)

Vznikl na místě dvou raně barokních domů po sjednocení v roce 1696. Další úpravy pochází z let 1715-26. Zásadnější změna byla provedena v roce 1871 architektem Janem Bělským.

Fürstenberský palác (čp. 153/III)

Renesanční novostavba z doby kolem roku 1600. Dnešní podobu získala až po pozdně barokní přestavbě po roce 1743. Dnes polská ambasáda. K paláci náleží krásná zahrada.

Malý Fürstenberský palác (Černínský dům, čp 155/II a 156/III)

Vznikl sjednocením dvou renesančních domků po roce 1776. Ze stejné doby pochází též rokoková úprava terasové zahrady.

Pálffyho palác (čp. 158/III)

Palác stojí na parcele dvou středověkých domů, renesančně (konec 16. století) a barokně upravných. Do dnešní podoby jej pro Jana Josefa z Valdštejna přestavěl v letech 1714-16 František Maxmilián Kaňka. Klasicistní úpravy se protáhly až do roku 1823. Později (1856) byly upraveny jen pravá boční fasáda a interiéry. Dnes je to jedna z budov Pražské konzervatoře, kde se konají absolventské koncerty jejích posluchačů.

Palác pánů z Hradce (Slavatovský, Kolowratský, čp. 193/III)

Význačná renesanční stavba vznikající v několika etapách (1563-65 a po 1580). V letech 1911–1924 v paláci žil malíř Alfons Mucha. V současnosti je palác součástí italského velvyslanectví v Praze.

Thunovský palác (čp. 214/III)

Novostavba z let 1716-21 podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla, provedená Giovannim Antoniem Luragem a Bartolommem Scottim. Sochařská výzdoba od Matyáše Bernarda Brauna. Interiéry byly nově upraveny v letech 1869-71 podle Josefa Zítka. 14. listopadu 1918 byla v paláci na prvním zasedání Revolučního národního shromáždění vyhlášena Československá republika a Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prezidentem. Od roku 1993 zde zasedá Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Hartigovský palác (Sefenberský, Zemský, Glauchovský, čp. 259/III)

Radikální přestavba starších domů po roce 1701 podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho. V současnosti v paláci sídlí rektorát Akademie múzických umění v Praze.

Kounický palác (čp. 277/III)

Palác vznikl spojením a úpravou dvou středověkých domů renesančně a raně barokně prestavěných. Pozdně barokní modernizace proběhla kolem roku 1775 podle návrhu Josefa Jagera, nebo Antona Schmidta. Dnes je zde srbská ambasáda.

dům „U Ježíška“ (U města Paříže, čp. 303/III)

Vrcholně barokní dům s dynamicky řešeným průčelím z počátku 18. století a renesanční dům (se štítovým průčelím kolem roku 1623), barokně upravovaný konce 17. století a kolem roku 1705.

dům „U Nejsvětější Trojice” (U kameníků, čp. 320/III)

Dům vznikl ze dvou samostatných domů, které v roce 1726 koupil kamenický mistr Andreas Kranner starší a zásadním způsobem v roce 1729 přestavěl, snad za účasti Bartolommea Scottiho. Další přestavba proběhla konce 18. století. Roku 1821 provedl menší =upravy Johann Christian Wytteck.

dům „U zeleného hroznu“ (U žluté boty, U Pempel, čp. 324/III)

Renesanční dům se zachovanými původními prostory srubu. Novější barokní ani klasicistní úpravy (1804 a 1837) neodstranily původní prostory rekonstruované po roce 1967.

Vlašský špitál (čp. 335/III)

Základy starších domů, které se dodnes projevují v dispozici špitálu, byly přeměněny v několika etapách v 1. polovině 17. století. Základní stavba probíhala v letech 1611-17, úpravy v roce 1622 a v letech 1643-45. Vstupní průčelí ve vrcholně barokní úpravě Bartolommea Scottiho patrně z roku 1724.

Lobkovický palác (Přehorských z Kvasejovic, čp. 347/III)

Palác byl postaven jako novostavba mezi lety 1702-04 Bartolommeem Scottim asi podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho, upraven a zvýšen o patro pozdně barokně roku 1769 Ignácem Palliardim. Od roku 1974 je palác sídlem západoněmeckého, později velvyslanectví sjednoceného Německa v Praze. V roce 1989 na velvyslanectví žádalo o západoněmecký azyl desetisíce východoněmeckých občanů. Události připomíná socha Kráčející Trabant Davida Černého.

dům „U tří červených růží“ (U Bavora, U Bayerů, čp. 355/III)

Nevýznamná renesanční stavba byla před rokem 1694 raně barokně přeměněna. Dnešní vzhled a dispozice jsou z let 1752-67.

Schönbornský palác (Colloredovský, čp. 365/III)

Zásadní raně barokní přestavba v letech 1643-56, upravená v roce 1715 snad Janem Blažejem Santinim Aichlem. Od roku 1925 je sídlem Velvyslanectví USA a přístup do něj mají jen zaměstnanci. K paláci patří rozlehlá terasovitá zahrada se sadem a raně barokní gloriet na úbočí petřínského kopce.

Vrtbovský palác (čp. 373/III)

Dům vznikal na místě vinného lisu, později dvou renesančních domů. V letech 1712-20 tyto stavby rozšířil Kryštof Dientzenhofer - patrně podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky - o proslulé zahradní partie včetně saly terreny, voliéry a glorietu. Výzdoba od Václava Vavřince Reinera a Matyáše Bernarda Brauna. Uliční fasády upraveny v 19. století.

dům „U tří jetelových lístků“ (čp. 378/III)

Patrně renesanční novostavba, upravená po roce 1579 znovu renesančně a raně barokně po roce 1671. Další stavební změna proběhla po roce 1681 a znovu kolem roku 1704, jak dokládá letopočet na portálu.

Rohanský palác (čp. 386/III)

Palác vznikl renesanční přestavbou tří měšťanských domů, kterou provedl Bonifác Wolmut do roku 1571. Barokně přestavěné objekty byly nějaký čas odděleny, než byly roku 1792 opět spojeny v jeden celek. Klasicistní úpravy prováděl roku 1796 Josef Zobel. Definitivní podobu získal palác úpravou v letech 1838-41, kterou projektovalo zemské stavební inženýrství. V budově dnes sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Lobkovický palác (Přehorských z Kvasejovic, čp. 347/III)

Malá Strana

Praha

Česko

cotam.cz